Barcelona
Viva – Barcelona!
V roce 1988 Freddie Mercury a Monserrat Caballé, světoznámá operní pěvkyně, pocházející právě odtud, poprvé společně zazpívali tato slova v písni, která se o 4 roky později stala jednou z ústředních melodií Letních olympijských her 1992 v Barceloně. V té době už znal tuto skladbu celý svět a všichni jsme litovali toho, že tento duet při zahajovacím ceremoniálu olympijských her neuslyšíme naživo, protože 8 měsíců před zahájením si smrt vzala jednoho z největších géniů populární hudby, zpěváka skupiny Queen.
Barca, Barca, Baaarca!
Již téměř tradičně začínám své vyprávění citátem, v tomto případě textem známé písně, nicméně je to má druhá volba. Tou první byla slova trochu jiná, slova, jež znají a zpívají obyvatelé Barcelony častěji a s ještě větší vřelostí a hrdostí. Má konečná volba je ale více než logická, přece jen právě držíte v ruce časopis pro všehoschopnou ženu a nikoliv nějaký mužský sportovní magazín. Přesto bych rád ještě krátce v citaci pokračoval. „Celý stadion skanduje. Jsme fandové modročervených a nezáleží na tom, odkud jsme, ze severu nebo z jihu. Teď nám jde jen o jedno, teď nám jde jen o jedno a spojuje nás vlajka. Modročervení do toho, odvážně skandujeme. Máme jméno, které každý zná: Barca, Barca, Baaarca!“ Nikdo z mých přátel by mě nenazval sportovním fanouškem a už vůbec ne tím fotbalovým, nicméně FC Barcelona není jen o fotbale, je především odrazem národní hrdosti bez ohledu na pohlaví či věk, je odrazem krásy, uvolněnosti a radosti ze života, je odrazem ohnivého španělského ducha, stejně jako třeba flamenco. FC Barcelona je jedním z největších světových fotbalových velkoklubů, náboženstvím s největším „chrámem“ v Evropě, neboť na Camp Nou (Nový stadion) se vejde téměř sto tisíc lidí, kteří chodí pravidelně s radostí a láskou vzývat své „bohy“, v současnosti v čele s Lionelem Messim, považovaným za nejlepšího fotbalistu světa. Proto není žádným překvapením, když vám osmdesátiletá babička na otázku: „Co děláte v neděli?“, odpoví: „No jdu přece do kostela a pak na Barcu!“ Naopak by bylo velmi překvapivé, kdyby vám odpověděla anglicky, daleko pravděpodobnější je španělština a úplně nejpravděpodobnější je katalánština. Barcelona je totiž hlavním městem Katalánska, hrdé autonomní oblasti Španělska, s vlastním parlamentem, kulturou i jazykem. Proto se vám může nezřídka stát, že když nevládnete španělštinou, neřkuli katalánštinou, tak se budete cítit velmi podobně jako návštěvník Francie nemluvící francouzsky, prostě budete mít určitý problém se s místními dorozumět.
Historická perla
Barcelona byla založena jako římská kolonie Barcio za vlády císaře Octaviana Augusta, prvního císaře římské říše, nástupce Gaia Julia Caesara. Ti, kteří viděli vynikající seriál z produkce HBO Řím, zajisté dobře vědí, o kom mluvím. Z historického hlediska si Barcelona prožila svůj největší rozkvět v období středověku, kdy byla jedním z nejvýznamnějších přístavů ve Středomoří, a stejně jako třeba Praha je právě proto plná krásných gotických památek v čele s velkou katedrálou na Placa del Rei, dominující právě magické gotické čtvrti Barri Gótic. Paradoxem je, že právě zde v Barceloně byl katolickými králi Isabelou Kastilskou a Ferdinandem Aragonským přijat Kryštof Kolumbus, jehož velká socha zde také stojí, po své první objevitelské plavbě do Ameriky, což ve svém důsledku zapříčinilo úpadek města jako nejvýznamnějšího přístavu. Jelikož s objevením Ameriky se mořeplavba stále více přesouvala do strategičtěji položených přístavů u Atlantského oceánu. Barcelona tedy v průběhu dalších staletí ztrácela svůj význam. Její rozkvět znovu začal v 19. století, kdy z ní rozvoj průmyslu učinil hnací motor katalánského hospodářství. Další ranou pro ni pak ve 20. století byl Frankův diktátorský režim, který tvrdě potlačoval jakékoliv známky katalánské svébytnosti, včetně jazyka, což se změnilo až po jeho smrti v roce 1975. Největší zásluhu na vzkříšení z popela pak měly Letní olympijské hry v roce 1992, které po letech tápání a hledání nové vlastní cesty zase město plně probudily k životu. Dnes je Barcelona se svými 1,8 miliony obyvatel druhým největším městem Španělska, největším přístavem i největším obchodním a průmyslovým centrem, které je zároveň i skutečným kulturním střediskem přejícím všemožným druhům umění.
Gaudího skvosty
Jestliže jsou nejvíce nabízenými a kupovanými upomínkovými předměty ty, jež se váží ke zmiňované Barce, tak hned po nich jsou to věci nesoucí rukopis Antonia Gaudího, slavného architekta, který dal městu z velké části jeho novodobou tvář. Nejvýznamější secesní stavby města vzešly právě z jeho rukou. Ostatně jím navržená Sagrada Família (Chrám smíření zasvěcený Svaté rodině) je nejslavnější stavbou města. Práce na něm začaly v roce 1882 a trvají dodnes, i proto je také nazýván nejznámějším staveništěm na světě. Práce na tomto monumentálním „staveništi“ jsou financovány pouze z darů a příspěvků a nutno podotknout, že lidé jsou opravdu štědří, takže práce pokračují stále rychleji kupředu. Katedrála byla vysvěcena papežem Benediktem XVI. 7. listopadu 2010 a celkové dokončení se plánuje na rok 2026, ke stému výročí smrti Antonia Gaudího. Z dalších jeho významných staveb utvářejících tvář města zmiňme alespoň ještě dům Casa Mila, Casa Battló, který je zřejmě nejfantasknějším Gaudího domem a leží na nejelegantnější barcelonské secesní třídě Passeig de Gracia, a pak určitě Parc Guell nesoucí jméno jeho mecenáše. Tento park na kopci severně od centra dokonale vystihuje stěžejní myšlenku Gaudího architektonické tvorby, čímž je harmonie architektury a přírody. Podtrženo a sečteno, právě on má velkou zásluhu na tom, že Barcelona je jedním velkým živoucím muzeem architektonického umění.
Turistů ráj
A když už byla řeč o historickém centru města, tak je čas zmínit hlavní turistickou tepnu, jíž je La Rambla. Toto pověstné barcelonské korzo dlouhé 1500 metrů vede od Starého přístavu, kde stojí již zmiňovaný Kolumbův sloup, přes čtvrti La Ciutat Vella, gotickou Barri Gotic a arabskou El Raval až na hlavní barcelon-ské náměstí Plaza de Catalunya. A opravdu se nedá nazvat jinak než živoucí! Nespočet kaváren, restaurací, barů, novinových stánků, květinářství, obchůdků, ale hlavně korzujících lidí, pouličních umělců a živých soch z ní dělá skutečné divadlo života, které se jen tak neomrzí. V souvislosti s nadměrnou koncentrací lidí je dobré každému návštěvníkovi města připomenout jednu ne zrovna příjemnou skutečnost, Barcelona je rájem všech možných zlodějů, takže pokud jde o výskyt kapesních krádeží, tak ani naše Praha se jí nevyrovná. Prostě užívejte si plnými doušky všech krás tohoto magického města, ale své osobní věci si střežte opravdu ostřížím zrakem.
Umění na každém rohu
Pokud jste tak jako já milovníci umění, máte v Barceloně samozřejmě z čeho vybírat. Rozhodně stojí za to zavítat do Musea Picasso, sice zde nenaleznete příliš děl z jeho nejslavnějšího kubistického období, ale doba jeho dětství, studií přímo v Barceloně, i různá jeho experimentování, jsou zmapovány více než dobře. Stejně tak si milovníci moderního umění přijdou na své, když navštíví MACBA – Barcelonské muzeum současného umění.
Když už budete mít umění dost a přece vás ještě nepřestalo bavit toulání po muzeích, tak je nejlepší volbou Museum Marítim. Námořní muzeum nacházející se kousek od konce La Rambly směrem k moři, jak také jinak. Velmi zajímavě se zde seznámíte
s celou historií slavného španělského mořeplavectví. Co se týká vody, tak samozřejmě není Barcelona jen významným přístavem na břehu Středozemního moře, ale nabízí též dostatek prostoru pro koupánímilovné obyvatele i návštěvníky. I když rozhodně stojí za to zvážit, jestli se vydat na městskou pláž, anebo sednout na některý z příměstských vlaků a vydat se na severovýchod podél pobřeží, vystoupit v podstatě na jakékoliv zastávce, jejíž název končí slovy „de Mar“ a strávit příjemný čas u moře na klidnějších a čistších plážích, než jsou ty městské. A jestli i pak vás voda ještě neomrzí, tak rozhodně navštivte Aquarium, které je s jedenácti tisíci mořských živočichů, žijících v šesti milionech litrů vody jedním z největších komerčních lákadel města a nutno říci, že zcela po právu.
Vzhůru do oblak
Až si budete chtít prohlédnout město z ptačí perspektivy, tak určitě vystoupejte na 173 metrů vysoký kopec Montjuic, na který jsou obyvatelé skutečně hrdí. Je v podstatě jedním velkým parkem. A je zde i nástupiště vyhlídkové lanovky, jež vás ve výšce doveze až na věž Torre Jaume na pobřeží. Míst, která v okolí kopce Montjuic rozhodně stojí za vidění je mnoho, jen namátkou Magická fontána Montjuic, Národní muzeum nebo pro mě osobně nejpřitažlivější Fundació Joan Miró, členitá stavba z bílého betonu, v jejíchž
útrobách se skrývá rozsáhlá sbírka tvorby Joana Miróa, nejsurrealističtějšího malíře mezi surrealisty.
Pro každého něco
Ať již dorazíte do města lodí, letadlem, autobusem, autem nebo třeba stopem, tak nepředpokládám, že jste se nevydali na dlouhou cestu kvůli pár hodinám a tudíž tam musíte někde přenocovat. Jako ve všech velkých civilizovaných městech, máte nepřeberné množství variant přenocování ve městě či v jeho blízkosti dosažitelné městskou hromadnou dopravou. Kempy za městem jsou na naše zvyklosti nadstandardně vybavené, hostelů pro mladé a ubytovacích zařízení typu „bed and breakfast“ je za rozumné peníze také dost, i když je vždy dobré si v některém z těchto zařízení rezervovat místo už dopředu přes internet, a nadále město nabízí dostatek hotelů od jedné hvězdičky po ty opravdu nejluxusnější. S jídlem a pitím platí to samé, takže nabídka restaurací, kaváren a barů je taktéž v podstatě neomezená, nehledě na to, že můžete vždy nakoupit i v supermarketu nebo nasávat vůni některé z mnoha pestrobarevných tržnic. Pokud jde o ceny, tak ty jsou o něco málo vyšší než u nás, ale na druhou stranu nedosahují cenové úrovně například takové Francie či Německa, takže do peněženky nebudete muset sáhnout o moc hlouběji, než jste zvyklí.
Prostě každý podle svého naturelu. Ať už budete trávit dny raději v muzeích, na plážích nebo nakupováním a noci odpočíváním v hotelu, či vplujete do rytmu místního vášnivého života při zpěvu a tanci, třeba se sklenkou výborného španělského vína v ruce, tak byste neměli zapomenout na to, co se také zpívá v úvodu citované písně: „Nechejme píseň začít - nechejme ji zrodit se. Nechejme hudbu hrát. Nechejme hlasy zpívat - zrodí se velká láska. Začněme oslavovat - pojď za mnou. A plačme - křičme. Žijme - žijme. A otřesme oblohou. Otřesme našimi životy.“ Protože Barcelona je tím správným místem pro všechny, kteří chtějí a umějí žít!
Lukáš David
