Na Jamajce se budeš smát
Komu jinému věřit, než nejslavnějšímu jamajskému rodákovi, čímž se tímto omlouvám Usainu Boltovi, jehož sláva nejrychlejšího muže planety si v současnosti s proslulostí jeho hudebně nadaného krajana v ničem nezadá, a Angličanovi, který z něj udělal první a největší „popovou hvězdu“ třetího světa. Takže berme jako fakt, že na Jamajce žádná fakta neplatí, protože jinak by zřejmě tento ostrov usazený ve vlnách Karibiku nebyl tak kouzelným místem. Přesto je dobré začít několika fakty z historie ostrova, protože i ta mohou zvídavému cestovateli napovědět, proč je Jamajka nadále tím magickým místem a na co se v této části karibského ráje těšit.
Pocta Henrymu Morganovi
Nacházíme se v Karibiku, na jednom z ostrovů Velkých Antil, ve skutečnosti toho největšího z anglicky mluvících, a myslím, že někoho těžko překvapí, že tento ostrov objevil pro Evropu v roce 1494 Ital ve službách Španělska, Kryštof Kolumbus. Pak následovalo více, než 150 let španělské kolonizace, které se přes usilovnou snahu nepodařilo donutit domorodé obyvatelstvo a hlavně dovezené černošské otroky, aby přijali španělštinu za vlastní. Následně převzali ostrov Angličané a je faktem, že na kolonizaci měli nakonec jednou tolik času, a tak se angličtina stala mateřským jazykem Jamajčanů, kteří se v roce 1962 konečně dočkali své nezávislosti. Historickou zajímavostí propojenou mostem času s naší současnou spotřební společností je to, že slavný korzár ve službách anglického krále kapitán Henry Morgan, se stal po povýšení do šlechtického stavu za své zásluhy v působení škod Španělsku na poli námořním také výkonným guvernérem Jamajky. Na jeho počest se v roce 1944 začal na Jamajce vyrábět slavný rum Captain Morgan, který, přestože se v současnosti jako finální produkt vyrábí na území Portorika, tak zastupuje proslavenou pověst jednoho z nejvyváženějších artiklů ostrova, jamajského rumu.
Na úpatí Modrých hor
Kde začít putování po jedné z perel Karibiku, než v jejím hlavním městě Kingstonu. Počet jamajských obyvatel je něco do 3 milionů, z nichž asi 700 tisíc žije právě zde, na úpatí Modrých hor. O nich se tvrdí, že když si přivezete kávu z plantáží rozkládajících se na tomto území, tak budete mít doma tu nejlepší na světě. Nejsem odborník, abych toto dokázal potvrdit či popřít, ale faktem zůstává, že káva je dalším známým vyváženým produktem. Vraťme se ale zpátky do Kingstonu. Ten je skutečným srdcem země, byl založen v roce 1693 uprchlíky z dřívějšího hlavního města, Port Royal, které zničilo zemětřesení. Kingston je samozřejmě také přístavem, a to dokonce sedmým největším přírodním přístavem světa. Přestože i samotný Kingston jednou dostihlo zemětřesení, tak v něm návštěvník najde velmi mnoho památek vyprávějících o pohnuté historii, stejně jako dost novodobých restaurací, barů, nočních klubů a diskoték. Jsme přece v Karibiku a je skutečný zážitek a vůně okamžiku, když slunce uléhá za doprovodu úžasně barevných „vizuálních efektů“ do moře a návštěvník, nabitý blahodárnou energií, může vyrazit za zábavou do města. Přes všechen relax a pohodu by ale člověk neměl zapomínat na vlastní bezpečnost. Turista trávící většinu času v dovolenkových destinacích se nemusí ničeho obávat, přesto je dobré si připomenout, že Jamajka je zemí s největším počtem vražd ve Střední a Jižní Americe, a že procento objasněnosti kriminálních činů tu není zrovna závratně vysoké. Ale Kingston je hlavní město zaplavované turisty, takže se místní policie o to více snaží o zachování pořádku a bezpečnosti. Je přirozeně také hlavním obchodní tepnou, což dokazují nejen všudypřítomné krámky s řemeslnými výrobky, drobnými uměleckými předměty a duty free shopy, kulturním centrem s nabídkou divadel, galerií a muzeí, včetně těch vyprávějících o dávné pirátské historii, ale také místem vzdělání, protože je tu nejslavnější karibské centrum studií, univerzita založená v roce 1948 na původně kávových plantáží.
Za úsměvem na rtech
Návštěvníci z celého světa se slétávají a připlouvají na Jamajku z různých důvodů. Některé zajímá historie, jiné zase místní hudební styly reggae a ska nejčastěji spojované s rastafariánským hnutím s jeho dredy na hlavě, jointem v ruce a úsměvem na rtech. Většina z nich ale touží především po uvolněné dovolené na nádherných písečných plážích ve stínu vysokých palem a za zvuků pohodové muziky. Nejrušnější turistická sezóna začíná v prosinci a vrcholí v průběhu března, takže jsou v této době také ceny za ubytování a služby vyšponovány nejvýše a nevyplatí se sem v tomto období vyrazit jen tak „naslepo“, protože by mohl vzniknout problém s obstaráním odpovídajícího ubytování, nemluvě o čase Vánoc, Nového roku a Velikonoc. Období dešťů je poměrně dlouhé, trvající přibližně od května do listopadu, což ale rozhodně neznamená, že stále prší. Také v těchto měsících si slunění milovný návštěvník užije tepla, relaxace a zábavy do sytosti, protože se nachází v tropickém podnebném pásmu s celoroční průměrnou teplotou vzduchu okolo 27 °C a vody jen o něco málo menší.
Zátoka dobrého podnebí
Na severozápadním pobřeží ostrova leží město Montego Bay, které už Kolumbus nazval zátokou dobrého podnebí, a jež je bezesporu srdcem jamajské riviéry. Místo, které je nádhernou směsicí kvetoucích stromů, zelených luk, vrcholů pokrytých palmami, bělostných pláží a tyrkysového moře ukrývajícího ohromujících 16 kilometrů překrásných korálových útesů. Montego Bay poskytuje i dostatek různé zábavy i v podobě nakupování v mnoha duty free shopech na Přístavní třídě, kvalitních restaurací s vyhlášenou kuchyní, přímořských kavárniček a opět reggae. Proto vás nejspíš nepřekvapí, že právě tady se jednou ročně koná známý festival reggae hudby. Oblíbenými sporty jsou tu golf a jachting, ale stejně tak si můžete udělat výlet a raftem sjet část Velké řeky, což je také nezapomenutelný zážitek. Ostatně, celá Jamajka je propletena množstvím vodních toků, které putují krásnou přírodou z vyšších podnebných pásem k pobřeží.
Ospalé kouzlo Negrilu
U užívání si karibského ráje na prosluněných písečných plážích ještě chvíli zůstaneme, protože Negril je také místo, jež stojí za to v této souvislosti zmínit. Více než 30 let sem turisty láká 11 kilometrů pohádkových pláží s nádherným podnebím po celý rok, to správně „ospalé“ kouzlo, klid a samota, stejně jako všechny vymoženosti pro trávení volného času, které si návštěvník jen může přát. Přirozeně i tady narazíte na stopy historie jako je Negrilský maják z roku 1895 vtěsnaný do skal, od něhož je impozantní pohled na již zmiňovanou symfonii barev při zapadajícím slunci.
Dědictví Maroonů
Na území s tak krásnou přírodou a poměrně velkými rozdíly v podnebné výšce stoupající od pobřeží až k horám ve vnitrozemí, je mnoho pozoruhodných národních parků, ale ten největší z nich se rozkládá ve východním cípu. Jmenuje se Blue a John Crow Mountains National Park, s nejvyšší horou Blue Mountain Peak. Zabírá téměř 5 % rozlohy ostrova, skládá se ze tří horských masívů a byl také vyhlášen památkou UNESCO. Především z toho důvodu, že zde žijí a udržují starodávné kulturní zvyky obyvatelé původního maroonského kmene. Ti si zachovali svou svrchovanou vládu a tradice, včetně jazyka, hudby, tance, řemesel, náboženských rituálů a znalostí léčivých rostlin. Proto UNESCO uznalo „dědictví Maroonů ve městě Moore na Jamajce“ jako „Mistrovské dílo ústního a nehmotného dědictví lidstva“. Dalším důvodem pak byly lesy na tomto území, jež poskytují svůj přirozený domov některým ohroženým druhům fauny a flóry, jako je největší známý motýl na západní polokouli, otakárek jamajský, jamajský černý pták, jamajský hroznýš nebo různé orchideje či kapradiny. Také voda z BJCMNP je nesmírně důležitá, protože je jí zásobeno přes 40 % jamajské populace.
Kokosy na sněhu…
…komedie na motivy skutečné účasti jamajských bobistů na zimních olympijských hrách v roce 1992, nebylo rozhodně první ani poslední zjevení Jamajky prostřednictvím filmového plátna, ale bylo stejně viditelné jako když si město Ocho Rios „zahrálo“ v úplně první bondovce Dr. No. Ocho Rios na severu stojí za návštěvu hned z několika důvodů. Leží nedaleko od místa, kde před více než 500 lety poprvé zakotvil Kryštof Kolumbus. A kde je dnes muzeum pod otevřeným nebem, Kolumbův park. Jamajčané také říkají, že v Ocho Rios se nebe vlévá do moře. Během necelých dvou hodin se dostanete po dálnici z Montego Bay do míst, nad jejichž krásou se tají dech. Strže lemované bujnou vegetací kapradin, nádherné vodopády v čele s těmi nejznámějšími na řece Dunn, padajícími do hloubky 200 metrů, čímž si vysloužily pojmenování „Niagary Karibiku“. Ze zmíněného Kolumbova parku se dostanete do „ospalého“ Oracabessa, místa s modravými zátočinami, rybářskými vesničkami, písečnými dunami a řadou možností ke koupání a vodním sportům. Oracabessa je též centrem hudebních fanoušků, nesmíme totiž nikdy zapomenout, že jsme v domově reggae, a tak se první týden v únoru ve vesničce Devět mil oslavují narozeniny legendárního Boba Marleyho, který se tu narodil a je tu i pochován.
Jamajka v rytmu reggae
Bob Marley, reggae a rastafariánství patří neodmyslitelně k sobě, a jsou tím hlavním důvodem, proč již desítky let zná Jamajku skutečně celý svět. Tento slunečný ostrov a hudba jsou neoddělitelně spjaty, a v žádném případě nejde pouze o reggae či ska, ale mnoho dalších hudebních stylů vycházejících především z africké tradice používání bubnů. Ovšem i rocková historie může děkovat Jamajce za vznik několika hitů, protože tady nějakou dobu pobývali a tvořili třeba Serge Gainsbourg či rockový rebel Keith Richards, kterého rastafariánská komunita přijala za svého „bílého bratra“, a jež tu skládal a natáčel písně pro své osobní projekty i pro Rolling Stones. Ti všichni tvořili samozřejmě s jointem v ruce, protože i když není marihuana na Jamajce legální, tak tu roste v podstatě jako plevelná rostlina a kromě kouření ji používají místní obyvatelé ke spoustě dalších účelů jako je výroba oděvů, konopných lan anebo léčivých prostředků.
Rastafari
Přestože největší procento Jamajčanů se hlásí ke křesťanství, tak je ostrov spojován hlavně s rastafariánskou vírou v západních zemích reprezentovanou především kultem Boba Marleyho. Rastafari je náboženská společnost vzniklá na Jamajce ve 30. letech 20. století. Rastafariánství v sobě nese prvky židovské a křesťanské tradice, částečně také islámu a dalších náboženství. Rastafariáni nesmějí konzumovat alkohol, jsou vegetariáni a často používají symboly převzaté z judaismu. Tím nejviditelnějším znakem jsou právě dredy na hlavě, které symbolizují hřívu Lva z Judeje a nesmějí být nikdy ostříhány. Rastafariánské komunity jsou roztroušeny po celém ostrově, kromě národních barev černé, zelené a zlaté přikládají stejný význam ještě červené odkazující na zemi zaslíbenou, Zion, jíž je přirozeně Afrika. Jejich víra je mírumilovná a nenásilná, což potvrzuje i jejich reggae a konzumace marihuany jako prostředku, díky němuž mohou být ve spojení s Bohem. A jelikož je i vše duchovní spojené s naší konzumní světskou společností, tak mi nedá nevzpomenout na to, jakým vozem jezdil Bob Marley a jeho The Wailers. No přece v BMW.
Jamajka je opravdu magickým místem, které má tu moc osvěžit naše těla i duše utrmácené každodenním shonem a překotným životním rytmem uspěchané společnosti, jen je to jako se vším v našich životech, musíme prostě chtít a nemít strach popustit uzdu fantazii, abychom mohli v klidu prožívat své sny. Slovy Boba Marleyho „Probuďte se a žijte!“
Lukáš David
