Lisabon
Lekce z historie
Pokud jste romanticky založení a dáváte přednost legendám před vědeckými fakty, pak vězte, že Lisabon prý založil na svých cestách bájný řecký král a mořeplavec Odysseus. A jestli vám toto vysvětlení nestačí, tak je tu moderní archeologie se svým zkoumáním historie, která tvrdí, že dnešní hlavní město Portugalska bylo osídleno již ve 12. století př. n. l. a zastávalo roli jednoho z fénických obchodních středisek. Odtud se také traduje jeden z výkladů původu názvu Lisabon. Féničané totiž místo při řece Tejo, kousek před ústím do Atlantského oceánu, pojmenovali Allis Ubbo, neboli bezpečný přístav. V punských válkách pak město stálo na straně Římanů a posléze se stalo součástí Římské říše. V této době přístav velice prosperoval a stal se i jedním z nejvýznamnějších středisek křesťanství na Pyrenejském poloostrově. Přestože se městem prohnali Vizigóti i Vandalové, tak největší stopy své nadvlády v něm až po dnešní čas zanechali Maurové, kteří tu strávili téměř čtyři sta let. Jako upomínku svého nepřehlédnutelného vlivu zde zanechali třeba pověstné azulejo, malované kachličky, kterými je obložena fasáda nejednoho domu. Tradiční barevnou kombinací je bílá a modrá. Azulejo mají za úkol domy nejen krášlit, ale také chránit před všudypřítomnou vlhkostí od moře. V roce 1147 pak město dobyl první portugalský král Alfonso a o více než sto let později se konečně stalo hlavním městem Portugalského království.
Povstal z trosek
Stejně jako vlivu osidlovatelů a dobyvatelů vděčí město za svou současnou podobu také přírodě. Nemyslím tím v tuto chvíli ani tak polohu přístavu na řece Tejo či rozložení města mezi sedm pahorků, ale spíše obrovskou a děsivou sílu přírody v podobě zemětřesení, které se událo 1. listopadu 1755. Právě tato přírodní katastrofa, následné požáry a vlna tsunami zničily velkou část Lisabonu. Portugalsko v té době zaujímalo pozici námořní velmoci a Lisabon byl jedním z nejdůležitějších přístavů v Evropě. Pravdou je, že v roce 1755 už jeho postavení pomalu upadalo a právě ničivé zemětřesení bylo jakousi poslední ranou do srdce města. V tento den zde zahynulo něco mezi 60 až 100 tisíci obyvateli. Nicméně Lisaboňané neklečeli na kolenou dlouho, zvedli se zase na nohy a začali budovat velkou část města znovu až do jeho současné krásy.
Národní hrdina
Lisabon a Vasco da Gamma jsou dvě jména neoddělitelně spjata se slavnou námořní historií Portugalska. S nadsázkou se říká, že téměř vše, co má ve městě nějaký význam, je pojmenováno po tomto nejslavnějším portugalském mořeplavci a objeviteli, který se narodil v polovině patnáctého století
kousek od Lisabonu. V roce 1497 pak vyplul z lisabonského přístavu na svou objevitelskou plavbu do Indie. Po svém úspěšném návratu se stal národním hrdinou a dodnes je zde uctíván a oslavován. Časté místo návštěv turistů je jeho hrobka, ležící v Klášteře
sv. Jeronýma, který nechal kromě dalších staveb král Manuel I. vybudovat na počest Vascova objevu. V Jeronýmském opatství se také nachází Muzeum námořnictví, které návštěvníka provede celou slavnou námořní historií Portugalského království.
Malý, ale nádherný
Současný Lisabon se rozkládá na nevelké ploše 85 km2
a jeho obyvatelstvo čítá něco kolem půl milionu, avšak se započtením okolí města už jsou to miliony tři. Kdysi se věřilo, že za portugalským pobřežím se nachází jenom oceán a dodnes je Lisabon nejzápadněji položeným hlavním městem Evropy, což celoročně zajišťuje dlouhé hodiny slunečního svitu, a tak je toto město stvořené nejen pro lásku, ale se svým pověstným nádherným světlem také pro fotografy. Jak už bylo zmíněno, tak město leží na severním břehu řeky Tejo, kousek od jejího ústí do oceánu, a díky zúžení tvoří výborný přístav. Je také nazýváno Městem sedmi pahorků, a to jednoduše proto, že prostě leží na sedmi pahorcích. To dělá zajímavou i místní hromadnou
dopravu, jelikož zde jezdí různé výtahy a kultovní žluté lanovky, které vypadají jako staré tramvaje. Není žádným překvapením, že Lisabon je nejbohatším městem Portugalska a velká část příjmů do pokladny plyne právě z přístavu a cestovního ruchu. Z ptačí perspektivy pak město vypadá jako skutečný ráj milovníků přírody. Zeleň, stromy a celé lesy rozkládající se na úrodné půdě mezi kopci u řeky. Lisaboňané se o své životní prostředí starají, takže zde může návštěvník spatřit mnoho starých chráněných stromů a když má štěstí, tak třeba i několikatisícová hejna plameňáků
poblíž nejdelšího mostu, pojmenovaného po kom jiném, než Vascovi da Gamma. Pokud jde o nás turisty, tak je na městě asi nejzajímavější to, že v sobě snoubí nejmodernější vymoženosti i architekturu se zachováním historie, tradic a vlastním životním stylem nepodřizujícím se stále větším záplavám návštěvníků ze zahraničí. Nese v sobě kouzlo protikladů jednoho z nejkosmopolitnějších měst Evropy a zároveň úcty k vlastním zvyklostem a kořenům. Není tudíž klasickým turistickým městem, protože jinak by tu v centru neměli šanci celé ty roky přežít stovky starodávných obchůdků nebo barů, kam se chodí třeba na jeden specifický likér.
Památky, které stojí za to
Jak je z výše napsaného více než patrné, tak město obsahuje tolik významných a zajímavých historických památek, že jen jejich seznam by zabral velkou část tohoto článku. Ale alespoň pár z nich stojí
za to zmínit. Nejznámější symbol Lisabonu stojí
v přístavní čtvrti Belém, odkud objevitelé vyplouvali ke svým zámořským výpravám. Je jím Belémská věž v sousedství Památníku objevitelů. Je to další ze staveb postavených Manuelem I. na počest zámořských objevů a stejně jako Klášter sv. Jeronýma byla v roce 1983 přidána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Z její výšky se pak návštěvníkovi nabízí nádherný výhled na okolní krajinu až k daleko sahajícímu horizontu.
Být v Lisabonu a nenavštívit Hrad sv. Jiří, který je také patronem Portugalska, by byla věčná škoda. Z kdysi královského hradu už někdejší slávu připomínají spíše části, ale z jeho hradeb je stále krásný výhled do kraje. Tento hrad je národní památ-kou z mnoha důvodů, ke kterým patří i to, že se jedná o nejstarší budovu ve městě. První opevnění na tomto kopci vzniklo už někdy v druhém století před Kristem. Postupem staletí se stále rozšiřovalo až se z něj v roce 1147 po dobytí králem Alfonsem I. stalo na dlouhý čas sídlo vladařů.
Protiklady
Alfama je čtvrtí, která nejméně utrpěla ničivým zemětřesením v roce 1755. Stalo se tak z důvodu, že je usazena na pevné skále a tudíž odolala chvění o síle 9 stupňů Richterovy škály a může dodnes podat každému cestovateli zprávu o tom, jak asi vypadal středověký Lisabon. Leží v prudkém svahu od Hradu sv. Jiří až k řece Tejo a jako ta nejstarší čtvrť si až do současnosti zachovala atmosféru středověkého bazaru. Romantické úzké uličky, malebná zákoutí, kostely a náměstíčka lákají k procházkám nejen milence, ale někdy také novodobé lapky, takže je na každém procházejícím, aby si dosyta užíval vůně minulosti, ale také nezapomněl na vlastní opatrnost. Na úpatí kopce se v této části města nachází také impozantní Pantheon sv. Engrácie, jež sice už neplní svou církevní
úlohu, ale zato je místem věnovaným významným oso-
bnostem portugalských dějin. A pokud do této části zavítáte v úterý či sobotu, tak můžete vidět, jak zde probíhá známý bleší trh Feira da Ladra, což doslovně přeloženo znamená Zlodějský trh.
Protikladem Alfamy by se dalo nazvat slavné centrum města, čtvrť Baixa. Tato část nepřežila zemětřesení, a proto ji po roce 1755 nechal znovu vystavět tehdejší premiér Sebastiao José de Carvalho. Baixa znamená údolí, jelikož byla znovu vystavěna v mělkém údolí mezi řekou a hradem. Je postavena v duchu moderních architektonických pravidel a tvořena širokými pravoúhlými ulicemi i pěšími zónami. Jako centrum města je přirozeně se svými kavárnami a stolky se slunečníky orientována na turisty a podporu cestovního ruchu. A přirozeně i tady narazíte na proslavené lisabonské výtahy a lanovky. Než třeba právě jedním z nich opustíte údolí, tak určitě nezapomeňte zavítat ke Katedrále Sé. Tato nejstarší katedrála ve městě byla vystavěna již ve
12. století na základech muslimské mešity.
Nákupní horečka
Žádný turista snad při své návštěvě nevynechá Horní čtvrť, Bairro Alto. Touto obytnou, nákupní a zábavní čtvrtí denně až do hluboké noci proudí davy turistů pohybující se mezi krámky a nepřeberným množstvím restaurací a barů. Zde jakoby tepala zároveň srdce Portugalska i celého světa. A tak právě tady narazíte na podniky, které návštěvníky lákají na tradiční portugalské fado, melancholické blues za doprovodu kytar. Právě tato hudba dává celé čtvrti její kouzlo a šarm. Pro módymilovné návštěvníky je jistě příjemnou nově vzniklou tradicí, že zrovna v této části se pravidelně setkávají ti nejnadějnější portugalští módní návrháři, protože místo hostí každoročně akci Moda Lisboa.
Fotbal, to je hra…
Když už mluvíme o současném Lisabonu, tak nelze nezmínit jednu z největších vášní Lisaboňanů, stejně jako většiny jižních národů, a tou je samozřejmě fotbal. Přestože jsou v okolí Lisabonu desítky vynikajících golfových hřišť a vlny u portugalského pobřeží Atlantiku jsou považovány pro surf za nejlepší v Evropě, tak fotbalová horečka vítězí na plné čáře. Aby také ne, když tu sídlí tři přední portugalské kluby Benfica, Sporting a Belenenses. K tomu všemu byl ještě Lisabon jedním z hostitelů Eura 2004.
Futuristické oceanárium
Že tu moře spojuje minulost s přítomností, nepotvrzují jen jména slavných mořeplavců a historické stavby zasvěcené jejich objevům, ale rozhodně i zcela novodobá architektura jako třeba Park národů s oceanáriem nebo zmiňovaný most Vasco da Gamma s délkou větší než 17 km. Všechny tyto stavby byly postavené pro světovou výstavu World Expo v roce 1998, která se konala pod heslem „Oceán: Dědictví pro budoucnost“. Budova Parku národů tvořená sklem, kovem a umělou hmotou je dnes oblíbeným místem odpočinku mnohých obyvatel hlavního města, také si lze udělat vyhlídkovou cestu lanovkou podél pobřeží, ale na co by návštěvník neměl určitě zapomenout, je oceanárium. Tato futuristická stavba je svého druhu druhou největší na světě a dokonce tou úplně největší v Evropě. Centrální nádrž i ty další o něco menší jsou domovem více než osmi tisíc druhů fauny a flory, takže si dostatečně zblízka můžete užívat zkoumání žraloků, rejnoků, chobotnic nebo mořských koníků.
Něco pro každého
Pokud se při tom všem pozorování magického světa pod hladinou i vy zatoužíte ponořit do vln kolébky života, tak není nic jednoduššího. Prostě za sebou nechte město plné historie, nákupů, posedávání v kavárničkách, restauracích či barech a vyrazte za jeho brány. Jestli dostanete chuť být ve vyšší společnosti, tak byste neměli vynechat nóbl rybářskou vesnici Cascais, kde žijí ti nejbohatší Portugalci a můžete se ubytovat v některém z luxusních hotelů, anebo aristokratický Estoril, kde přepychové ornamentální parky vedou až ke zlatavým plážím. V případě, že pro vás není tato společnost extra přitažlivá, tak vyrazte na jednu z nejslavnějších portugalských pláží s názvem Guincho, kde kromě slunění a koupání můžete také celoročně pozorovat ty nejlepší surfaře sjíždět vlny a užívat si souznění s duší oceánu. Sedněte si a chvíli prostě jen tak buďte. Třeba jen proto, že vždycky stojí za to se na moment posadit na krásném místě, vdechovat život ve všech jeho vůních a všechno to vracet zpátky světu v podobě dobré nálady a radosti ze samotného žití.
Lukáš David
