Bože, jak je krásné být čtyřicítkou, když...
Voda je přinesla
S jedním, s Drahošem, se zná od studií a stačil krůček a chodili by spolu, ale on pak potkal v menze Gizelu. A má ji dodnes, ale naše čtyřicítka má dodnes jeho. Jejich vztah se nikdy fyzicky nenaplnil, ale to ji ani jeho netrápí. Mají toho mezi sebou mnohem víc. Umřeli by, kdyby nevyrazili jednou za tři měsíce na dvojku vína, a když je bezvadná výstava, hned si volají: Tu musíš vidět. A když má synek problémy s matikou, je to Drahoš, kdo do čtrnácti dnů sežene študáka na doučování. Je to pro něj samozřejmost. Druhý přítel, Petr, je manželem kamarádky jejího manžela. Ty dvě rodiny začaly spolu kdysi jezdit na dovolenou a naše žena si od prvního výletu na kolech s Petrem rozuměla. Půjčili si navzájem první knížky, jeden druhému půjčil svého skvělého doktora, a když jednoho z nich potká jakékoli neštěstí, ten druhý je mezi prvními, kdo si láme hlavu, jak nejlépe pomůže tomu svému nešťastníkovi zpátky na nohy. A pak je tu Jan. Ano, to byla chvilenku veliká ženina láska. Mezi Táborem (kde žila ona) a Paříží (kde pobýval on) létaly v jejich třiadvaceti vášnivé dopisy (bylo jich 127), na nočních stolcích měli oba společnou fotografii z mejdanu, ale pak se Jan vrátil z Paříže s fotkou Jeana-Pierra. Našel jsem v něm víc, než ve všech ženách, řekl tiše ženě a Jean-Pierre se stal jejím čtvrtým přítelem, skrze něhož prožívá svůj láskyplný vztah s Francií. A co víc, jestli je s někým legrace, pak je to tenhle Francouz, který umí něco, co už dneska umí málokterý muž – sám si vynalezne a ve své dílně sestrojí třeba motokáru (ví, co je to soustruh, pájka i šupléra). Je to zkrátka chlap.
Tajné společenství
Takže čtyři muži a jedna, těmito pány opečovávaná, čtyřicítka. Aniž se o tom příliš mluví, takovéhle životaschopné buňky ovlivňují duševní život a pohodu nás všech. Jsou základními kameny tolik potřebné lidské spokojenosti. Vezměte si schválně do ruky tužku a začněte si kreslit svého vztahového pavouka. I vy zjistíte, že jste svázána s několika chlapíky (a váš partner s několika ženami), na které nedáte (nedá) dopustit, ač vůbec nevíte (ani o tom nepřemýšlíte), s kým jsou oni svázáni mimo vás. Každý máme SVOU milovanou kmenovou buňku, společenství, které nás drží nad vodou. A přitom, a to je zajímavé, se někteří členové toho malého společenství přátel nemusejí navzájem vůbec znát. Drahoš nikdy nepotkal Jeana-Pierra, Jan zná Petra z fotek a všech pět (4 + 1) nikdy nesedělo u jednoho stolu. Ale Jan bere jaksi samozřejmě, že žena v debatě s ním občas řekne: A víš co říkal Drahoš? A Drahoš si o tom myslí to a to, a musím brnknout Drahošovi, viděla jsem košili, kterou shání…
Čtyřicítka, která je takto obklopena čtyřnásobnou láskou, pak ví, že na všechno, čím žije ve své rodině a ve svém partnerském vztahu, na všechny radosti a strachy, které si prožívá sama v sobě, doma i v zaměstnání, není úplně sama. A to je úžasný pocit! Manžel rozbordelařil byt a odjel od rozmalovaných stěn na služební cestu? Je to děs, a žena musí domalovat pokoj za něj, ale ví, že Jean-Pierre to na dálku prožívá s ní, utěšuje ji, když mu píše esemesku, že si právě převrhla kbelík s primalexem na stočený perský koberec (stočený lícem nahoru, takhle debilně ho stočil ten její moula pracovitá), za ten večer jí z Paříže zavolá třikrát a perlí, chechtají se, a koberec vem díky Jean-Pierrovi čert, kecají na šílenou dálku, a čert fakt ten koberec odnáší, no a co?, a ženě je najednou bezva a fajn, a hned dva dny na to jí volá Drahoš, že to její malování (ve vzteku vymalovala jedním vrzem i kuchyň a špajzku a cítí se být hrdinkou) zapijí u oběda, na který ji, HRDINKU (a to řekl on, zná ji jako své boty a má z ní radost), zve. Bože, není krásné být čtyřicítkou, když si dovede takhle zařídit život?
Buďte královnou
A jsme u toho! Ona si ho mezi osmnácti a čtyřiceti právě takhle chytře zařizovala! Věděla, že ten její jeden vyvolený pan Božský není tím jediným chlapem na světě (ano, na sex ano, je to s ním paráda, ano, na výchovu dětí ano, sice jim trochu moc povoluje a naučil syna kouřit, fuj, ale ani proto se nezboří svět, a že občas utrácí za pornočasopisy? To je blbý, nejsou levný, ale trojrozměrná holka, zcela živá, by přišla rodinu na víc). Věděla, že chytrá ženská potřebuje mít kolem sebe příjemné a chytré obdivovatele, zpovědníky, pomocníky, duše věrné. Už ve dvaceti jí docvaklo, že je bude jednou potřebovat čím dál víc. Ve čtyřiceti, v padesáti, a natož v šedesáti! Až budou mít děti své rodiny a ona, je to smutné, ale i to se stává, bude platit první poplatek za pronájem místa v urnovém háji, kde na ni čekává úsměv manžela.
Královny měly kolem sebe svůj dvůr. Její věrní s ní žili od sňatku ve třinácti (díky němu se rozšířila říše o lán světa) až do smrti (své či její, své v momentě, kdy nastavili hruď kordu zrádce, její, když nestačili před kord vskočit včas a jejich královna byla podle zavražděna – válka, kterou vražda vyvolala, ovšem kupodivu rozšířila říši ještě víc než pragmatický sňatek). Buďte i vy královnou! Se svým trubadúrem, rytířem, knězem, přítelem nejmilovanějším, kterému beze studu řeknete, jak moc vás poslední dny bolí břicho. To je zácpa, drahá, odvětí a vzápětí se na okamžik omluví. Do kavárny se vrátí za 17 minut. Hodí na stůl krabičku. Super lék, magistra říkala, že se s ním poměješ!
Jo, a to je důležité, k tomuhle ideálním stavu je potřeba jedno jediné – musíte být ženskou, která těm čtyřem kolem vás za všechnu tu jejich „milou lásku“ stojí! Která každému z nich jednoho dne vezme dech! Které budou v duchu přísahat věrnost až za hrob! A budou mít proč! Nějaký knedle uvzdychaný, protivný, by třikrát za večer z Paříže nevolali a projímadélka by pro ni nesháněli ani za zlaté prase.
Dělejte něco!
Svůj dvůr nejvěrnějších si musíme zasloužit (kdyby neměla Eliška Přemyslovna kolem sebe pořádné chlapy, těžko by si vzala Jana Lucemburského, kterýmžto pádem by si neumilovali Václava alias Karla IV. a to mi povězte, kdo by udělal z Prahy město k obdivování? Už jenom ten most, že jo!).
Jestli tuhle úvahu čtete ve dvaceti, máte kliku, na stavbu „buňky“ je pravý čas. Jestli jste třicítka a jste se svými starostmi a radostmi samotinká, neberte svůj život na lehkou váhu a zazvoňte u souseda, který se (jak ráda posměšně říkáte) tahá s ňákým divným vousáčem – možná bude ten soused přítelem k pohledání. A když čtete tenhle LOOK ve čtyřiceti, a jako jedna z mála nemáte kolem sebe ani jednoho z nás, dělejte s tím něco! Chodíte do fitka? Ano? Na kurzy vaření? Ano? Jste hezká? Ano? Jste vdaná? Jo? A přesto jste někdy strašně sama a všecko na vás padá a máte strach, že to bude čím dál horší? Pak si udělejte čas i na ostatní. A pomozte někomu z lidí kolem vás dobrým slovem, projevenou sympatií, porozuměním – a uvidíte, jak to zafunguje. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. A až budete mít za sebou první inspirativní schůzky a bezvadně prožité hodiny se svým životním parťákem, pozvu vás a dáme o tom řeč. Se čtyřicítkami se dává řeč bezvadně – jak píše kolegyně, ty profackované životem jsou hvězdami. Copak lze Sex ve městě, Džungli rtěnek a další fajn romantické komedie O TOMTÉŽ točit s dvacítkama? Mám přítele Oliviera. Trochu Keanu Reeves, kapku Hugh Grant. Kecáme spolu o životě a on tvrdí, že i muži JSOU romantici a život nás všech JE romantickou komedií. Akorát se v ní nesmí hrát sobecký sólo! Jasně, že má pravdu!
Tak držíme s Olivierem palce!
Pavel Cmíral
