Diagnóza: učitel
Nelehký kantorův úděl
Český učitel si ze svého ústavu přinese měsíčně méně peněz než málo. A proto musí po posledním zvonění „přehodit v hlavě výhybku“ a přestat myslet na šílené studijní výsledky Jardy Nováka, sígra z poslední lavice 8. A, a začít usilovně přemýšlet o tom, jak zalepit díry v rodinném rozpočtu a co si počít se všemi katastrofami, které se na každou běžnou rodinu valí týden co týden (vzorek katastrof: synek se už nevejde do postýlky a jeho starší sestře opět, letos už potřetí, zásadně povyrostla noha, což činí tác a půl za nové boty do školy, dva tácy za nové tenisky a osm stovek za lakýrky od Vietnamců, aby nevystupovala se školním orchestrem bosa…). Muž-učitel pod tlakem takovýchto krizových zpráv musí rychle zapřemýšlet, kdo z bývalých spolužáků by mu mohl nechat hned a teď něco přeložit (bohužel taky za malý honorář), koho doučit nebo kde si sehnat výhodnou brigádičku za 70 kaček na hodinu. Zkrátka se musí začít chovat jako každý normální chlap a když už si doma vzpomene na školu, pak nejspíš na velkou přestávku, o které si dal kafe s kolegyní Jistou, štíhlounkou novickou. Je tak načechraně mladá, připomene si v duchu, a její informace, že nemá nic proti nasávání profesních dovedností u lehce starších kolegů i po vyučování, je bezesporu inspirativní a stojí za hlubší analýzu. No vždyť to říkám, normální chlap! A druhým důvodem, proč se český kantor po zabouchnutí domovních dveří přinutí vypudit školu z hlavy, je fakt, že je na jejich ústavu jedním ze tří kantorů, kteří musí denně čelit 27 kantorkám! A to je tak nadlidský výkon, že se mu jeden nemůže divit.
Andělé strážní
Pardon, paní a slečny učitelky, tím nechci říct, že jste všechny do jedné profesně deformované jako Radka, u které má kolegyně trávila Silvestra, podobajícího se osmihodinovému maratónu ve třídě nižšího stupně základní školy. Jste fajn baby, ale – jako každý z nás – máte každá nějakou tu chybičku, nějaký ten nešvárek, a každé tu a tam vypoví nervy. A když se o pauze nakumuluje ve sborovně 13 učitelek a ani jedna z nich nedokáže udržet na uzdě svou, sic malou, rozzlobenost, hysterii, ješitnost a pomstychtivost, ironii a negativní energii, atmosféra povážlivě zhoustne. A aby ji učitel-chlap vydýchal, musí u něj stát jeho anděl strážný a udržovat ho při zdravém rozumu povzbudivými slovy zkušeného trenéra: Tuhle přestávku dáš, neboj, dobrý, klídek, dejchej zhluboka a nekousej si nehty, Rejpalka tě pozoruje a použije to proti tobě, a hele, už se nadechuje, ty jo… „A já pořád, proč si VŠICHNI sedmáci koušou nehty, podívejte, on to tady pan učitel Vlásek dělá taky, dobrou chuť, pane kolego a hygieně zdar!“ No, klid, klid, Vlásku, jsem u tebe, nevyskakuj, neurážej se, dočti si sportovní stránku a příští přestávku se zašijeme do kabinetu a já ti namasíruju vytuhlý nervy, jo? Je-li anděl trenér opravdu klasa, udrží i jen středně odolného učitele v poměrné pohodě dlouhou řadu sezón. Fór tohoto andělského úspěchu tkví v tom, že i zkušení trenéři se neustále sebevzdělávají a jdou s dobou. Vědí totiž, že i učitelky se kvalitativně mění a začínají být mezi sebou mnohem oraženější, což pro strážné trenéry znamená volit nové, mnohem účinnější ochranné a zklidňující metody. (Viz výzkum: 39 andělů, starajících se o muže-učitele, poletovalo celý letní semestr nad hlavami studentek pedagogických fakult, když mezi semináři kouřily venku na chodníku. Nejfrekventovanějším oslovením v této skupině budoucích vychovatelek mládeže bylo ty vole, na druhém místě se umístila kráva, a na třetím dva nepublikovatelné výrazy, označující pohlaví). Umíte si představit sborovny, až tyto dívky nastoupí na školy?, ptal se se zděšením ve tváři doyen andělů, jistý Ferdinand Slušný. Přijdeme o práci, protože všichni chlapi před nimi ze školství zdrhnou!
Naděje umírá poslední
Po takových zkušenostech se Vláskové s chutí po vyučování od školy odstřihnou a chutě si užívají horory rodinné – co je jedna prima manželka, i se svými nedostatky, proti hejnu 27 kantorek? Co je brečící synek s ukecanou sestrou proti 256hlavé bandě puberťáků?!
Ještě jednou se omlouvám paním a slečnám učitelkám. Ony za to své, někdy podivné chování, vlastně ani nemůžou. Mají totiž ono denervující povolání v krvi a je jen málo žen, které se dokáží za dlouhá léta za katedrou udržet s nadhledem nad věcí. Málokdy uvidíte pětiletého kluka, jak učí své plyšáky novou básničku nebo písmenka. Malé dívenky to dělají s oblibou. A když je posloucháte, skryti za dveřmi, slyšíte samé peskování a vyhrožování a mentorování – být medvídkem Pú takové maličké slečny učitelky, po týdnu zdrhnu a emigruju zpátky do Anglie! Z toho plyne, že naše dívky jsou zřejmě učitelkami rády. A v tomto konstatování se skrývá přece jen malý kousíček naděje, že se mezi nimi objeví další skvělé Marušky Kazdové (viz face to face kolegyně).
Douška na závěr
Chlapi a pánové, bacha! Jak jsme si už tisíckrát řekli, jsme hraví a čím dál víc hravější a místo domácích prací bušíme do klávesnic a mydlíme počítačové hry a lehce infantilníme u akčních filmů. Čímž ovšem suprově nahráváme našim partnerkám, které se narodily s Amosovými geny! Aniž si to uvědomíme, budou nás za to čím dál víc peskovat (viz Radka o Silvestru!). Budou už docela nepokrytě zuřit nad naším neuklizeným bordelem, Budou nás naléhavěji okřikovat: nešťourej se v nose!, nestav si to pivo na břicho, vyleješ ho!, nelíbej mě takhle, ale takhle!, a co to máš furt s tou rukou? Místo mýho pozadí radši popadni utěrku a makej, lenochu!
Domácí úkoly nám dávají už dávno – ale až se dožijeme prvních sobotních testů, kterými budou manželky-pedagožky zjišťovat, co víme o momentálním stavu a chodu naší domácnosti a o dětech (Je teď náš Ludvík na škole v přírodě za a) v Římě, za b) v Monte Carlu, za c) v Berouně?), bude nejlepší zvednout se a zmizet za medvídkem Pú. Abychom tak nedopadli, mírněme pedagogické nadšení a nálady našich vyvolených – a navrhněme jim: Chceš-li mě vychovávat, budu i já vychovávat tebe! A začneme třeba hned dneska večer, v ložnici! A na světě bude fajn a diagnóza učitelka nebude už nikdy znít pejorativně, ale obdivně. A my, chlapi, budeme všichni do jednoho prohlášeni za Učitele národů! Wow!
Pavel Cmíral
