Knoflíková válka
Prostě se v tuhle chvíli zachovám jako Chlap, naliju si čistého vína, nebo spíš pečlivě vylouhovaného a na správnou teplotu vychlazeného čaje s dostatečně přemrštěnou koncentrací citrónu a medu, vymačkám si k tomu další kilo pomerančů, a řeknu, že kolegyně má naprostou pravdu, a že pod všechno jí uvedené se můžu jenom velkým písmem podepsat.
Myslím, že v případě rýmičky je příčina daleko více psychologickou, než fyzickou záležitostí. Muž je od přírody lovec, to je geneticky daný fakt a z něj také plyne to všechno o neohroženém pánu tvorstva, který se vypořádá s každou utrženou ránou s nehybným výrazem Conana, který právě znovu vtrhnul do našich kin, aby nám ukázal zač je toho loket, nebo spíš mužně vypracovaný biceps. Poměrně nově objevený gen GHC 1 může za to, jak vnímáme bolest, což znamená, že i tato skutečnost je dědičná. V souvislosti s tím je opakovaně potvrzeno, že obecně má žena práh bolesti vyšší než muž, a tedy ji lépe snáší. Což je ironií vzhledem k mužské roli neohroženého pána tvorstva. Nicméně z hlediska přírody je to naprosto pochopitelné. Chlap nerodí a zřejmě i proto nás příroda neobdařila toliko vysokou odolností proti bolesti a my to musíme dohánět alespoň svým postojem. Nebudu tvrdit pózou, protože, jak jsem již napsal výše, že jsme lovci, je také geneticky daný fakt. A lovec si věřit musí, jinak nic neuloví.
Přesto si myslím, že případ nechvalně známé rýmičky je více o psychice, než o fyzických předpokladech. Netvrdím, že při rýmičce nezažíváme bolesti, ať už hlavy, nosu, krku, zad a čehokoliv dalšího vás napadne. A i když jsme ti méně odolnější, tak dozajista nějakou tu bolest zvládneme, jenže tady jde primárně o pohodlí a nepohodlí. Muž je tvorem pohodlným, čehož znalá žena dokáže často obratně využít a tímto nástrojem s ním umně manipulovat. Tedy pokud se jí to nevymkne z rukou a místo partnerky se nestane služkou, což také nejsou případy ojedinělé. Ale to je k jinému tématu a nikdo mi nevymluví, že za takovou situaci vždy mohou oba partneři. Vraťme se tedy k rýmičce. Jednoduše řečeno, pokud muž utrží nějaké očividné fyzické zranění, tak mu jeho ego nedá a v mozku se zapne Ramboknoflík a on svým statečným snášením bolesti dokazuje jakým je skutečným Samcem, protože ho přece jen tak něco nepoloží. Jenže v případě rýmičky je to úplně jinak. Jak už napsala kolegyně, to je totiž nejspolehlivější způsob, jak z chlapa udělat malého kluka. Dostaví se nachlazení, začne kapat z nosu, najednou tu není materiál pro sochu statného a neohroženého bijce, protože s nudlí u nosu by vypadal směšně i sám bojovník Conan, takže se žádný Ramboknoflík nespouští a místo toho se okamžitě sepne Mamánekknoflík. A ty se ženo starej, opečovávej, souciť a lituj. Ono kdybyste nás viděly napadené rýmičkou ve chvíli, kdy jsme sami, tak totiž situace vůbec není tak horká, ale když máme po ruce publikum v podobě milující ženy pečovatelky, tak se začíná hrát úplně jiné představení. A nejen vám, ale i sami sobě. Prostě jsem dočasně vyřazen z boje o nejsilnějšího samce v tlupě, tak to přijmu a usilovně bojuji o roli nejchuravějšího chudáčka široko daleko.
Co víc k tomu říct? Že bude líp? Samozřejmě, že bude. Ihned jak chlap, dle svého přesvědčení udatně, zdolá tuhle chorobu z nejzákeřnějších, tak začne zase fungovat Ramboknoflík, vše je zapomenuto a my jsme zase těmi nejneohroženějšími z neohrožených. Milé ženy, ale pokud doufáte, že se přepínání těchto dvou knoflíků někdy změní, tak doufáte skutečně marně. Věřte chlapovi. Jak se říká, nikdo vám nedá tolik, kolik my vám můžeme slíbit, takže slibujeme, že příště už nebude Ramboknoflík mimo provoz, opravdu slibujeme! Do příští rýmičky!
Lukáš David
