Styl znamená mít odvahu být sám sebou
Vnímání ženské krásy a její obrazové vyjádření jde samozřejmě ruku v ruce, a taktéž se spolu s rytmem doby posouvá. Pod vše, co kolegyně napsala o kyprých a zdravých ženách minulosti, se velice rád podepíšu a plně s ní souhlasím, jenže nežijeme v minulosti. Životy žen i mužů dob minulých byly v zásadních otázkách přežití daleko složitější a náročnější, než máme my dnes, a proto také měli podstatně méně času a energie věnovat se svým fyzickým schránkám a budování „kultu těla“. Na druhou stranu touha žen po úspěšných mužích a mužů po krásných ženách je tu od nepaměti, mění se povrchové znaky, ale základ těchto tužeb zůstává stejný. Nemyslím si, že dnešním ideálem ženské krásy je v očích mužů vychrtlá anorektička bez energie, která nemá čas na nic jiného, než o sebe pečovat. Nicméně žijeme ve vizuálním světě oslavujícím krásu a mládí a tím jsou utvářeny a denně upevňovány i naše představy o ideálu. Ani v nejmenším netvrdím, že je to situace ideální, nemůže být, protože je to prostě realita. V tom jsou nakonec muži, stejně jako i v dalších věcech, ve výhodě, protože zatímco u ženy není jediným aspektem při volbě správného partnera pouze vizuální stránka, tak muž je tvor podstatně jednodušší, schopen se pořádně zaměřit pouze na jednu věc, a i proto u něj v první fázi zcela dominuje právě stránka vizuální. Slova o kráse zevnitř rozhodně nejsou planými řečmi, naopak jsou skutečně ještě důležitější, jenže po pravdě řečeno „nastupují na scénu“ až v té další fázi. Jako je žena na veřejnosti hrdá na to, když její protějšek působí úspěšně a sebevědomě, protože to mimo jiné znamená, že dokáže dostatečně zabezpečit vlastní rodinu, tak muž je prostě především hrdý na to, že jeho partnerka dobře a hlavně zdravě sebevědomě vypadá, a tudíž vzbuzuje závist u ostatních samečků. Nemyslím si, že je na tom něco k odsuzování, v podstatě je to přirozené propojování světa mužů se světem žen, prosté budování přitažlivosti, jelikož zatímco muž má od nepaměti touhu po kráse ženy, tak žena má v sobě zakódovanou touhu po tom být přitažlivou.
Každý celek se skládá z detailů. Věta jednoduchá a naprosto výstižná. Nikdy nemám pocit, že je k něčemu pouze kritizovat postoje a vývoj ve společnosti a přitom si neuvědomovat, že každý z nás lidí je jedním z těch detailů, které pak tvoří společnost jako celek. Proto vždy zastávám cestu individuality a toho, že člověk má začít sám u sebe. Mám ve své blízkosti několik žen, které se rozhodně nedají nazvat klasickým ideálem krásy, a přesto jsou velmi často obletovány námi muži a dokáží si nás pěkně „omotat kolem prstu“. Jejich recept tkví v tom, že pochopily a dokázaly využít sílu sdělení „styl znamená mít odvahu být sám sebou“. Ono totiž být „trendy“ přesně podle vzorů předkládaných nám naší dnešní „přeobrázkovanou“ společností často vyznívá spíše směšně a stádně, než zajímavě a přitažlivě. Zatímco ženy i muži, kteří mají tu odvahu nést na trh skutečně sami sebe, zvenku i zevnitř, svou přirozeností a hrdostí na sebe sama častěji dosahují kýžených úspěchů. A co více, hlavně jsou opravdu spokojeni sami se sebou, jsou si jisti tím, čím skutečně jsou, protože na rozdíl od póz a nasazovaných masek jsou přirození, což se vždycky počítá a nakonec slaví úspěch. Jen ta odvaha čelit sám sebou světu kolem, ta zvláště v našich zeměpisných šířkách často schází, a proto bude vždy snadnější poukazovat na „problémy světa kolem nás“, než zvednout hlavu a být sám sebou, jelikož to někdy prostě bolí. Nikdo mi nevymluví, že vždy ještě o něco více záleží na tom, jak věci dokážete nosit, než jaké věci nosíte. A je jedno, jestli jde o šaty od Diora nebo o celulitidu. Prostě nemějte strach být sví, protože pak se zaručeně vždy najde ten nebo ta, pro něž budete krásní a jedineční, ať už současný ideál krásy splňujete či nikoliv.
Lukáš David
