Informace a dezinformace
Neviditelný muž mnoha jmen
Existence tohoto muže by teoreticky mohla být zpochybněna, protože jeho jméno není zapsáno v matrice. Narodil se někdy mezi roky 1659–1661. V mládí nebyl příliš hrdý na svůj obyčejný původ syna obchodníka a svíčkaře, proto si před své příjmení přidal šlechticky znějící „De“. I jeho život probíhal v neustálém utajení, byl totiž získán do státní služby jako tajný agent. Nicméně ani to, že se narodil, ani to, že žil a pracoval, nakonec utajit nelze, protože se proslavil jako spisovatel – i když i na poli literatury vystupoval v trvalé mlze, neboť pro svá díla používal nejrůznější pseudonymy, kterých za celý svůj život vystřídal 198, například Merchant, Andrew Morton, T. Taylor či Eye Witness… Možná je až překvapivé, že zpod roušky celoživotního tajemna a podivínství vykukuje Daniel Defoe, autor jedné z knížek tolik typických pro školní četbu, Robinsona Crusoa.
Chlapec beze jména
Jméno Viktor z Aveyronu dostal až ve svých přibližně dvanácti letech. Do té doby byl bezejmenný, neznámý, žil v lesích s vlčí smečkou. Ne, nejedná se o Mauglího, Tarzana nebo jinou románovou postavu, ale o skutečného „vlčího chlapce“, jehož životní příběh se odehrál na počátku 19. století. Lidé našli dítě v lesích ve Francii a přes veškerou snahu úřadů se nepodařilo objasnit jeho původ. Nebylo to jediné dítě, které vyrostlo se zvěří v lese, ale Viktorův případ je nejlépe zdokumentovaný. Lékaři, přírodovědci a psychologové v něm spatřovali jedinečný objekt svého bádání. Po svém chycení několikrát uprchl a vždy se vracel do divočiny. Chlapec neuměl mluvit a nikdy se to již nenaučil, vydával pouze skřeky, nechodil na toaletu, neznal nic ze společenského chování a snahy o jeho vzdělání skončily neúspěchem. Oblečení, které mu lidé oblékli, ze sebe vzápětí strhal, odmítal spát v posteli, z předkládaných vařených jídel jedl pouze brambory. Pokud dostal jídla více, než mohl sníst, zahrabával si zbytek na zahradě. Byl zcela zdravý, jeho smysly fungovaly normálně, ale jejich důležitost byla posunuta – nejlepší měl čich, hned po něm chuť a teprve potom zrak. Jediné, co ho odlišovalo od zvířat, byla jeho vzpřímená chůze. Časem se naučil tolerovat i jiná jídla a také oblékání. Podobné případy dětí fascinovaly odbornou i laickou veřejnost již v minulých staletích. Tito „divocí lidé“ dostali i svůj vlastní latinský název Homo Sapiens Ferus – člověk divoký.
Jmenovala se Tang Tuyet Min,…
…byla manželkou vietnamského komunistického vůdce Ho Či Mina, a nikdo o ní neměl ani tušení. Narodila se v říjnu 1905 v Číně, měla celkem devět sourozenců a sama byla nejmladší ze sedmi dívek. Když zemřel její otec, musela ve svých deseti letech opustit domov, protože byla nemanželským dítětem. Později se stala porodní asistentkou, vystudovala a promovala jako dvacetiletá. Ho Či Min byl v té době aktivním revolucionářem, avšak Francie, pod jejíž správu Vietnam patřil, tyto bojovníky pronásledovala. Když bylo Tang dvacet let, poznala tehdy pětatřicetiletého Ho Či Mina. V roce 1926 se za něho provdala a dostala rubínový zásnubní prsten. Kvůli svým aktivitám Ho Či Min velmi cestoval, ale se svou ženou stále udržoval kontakt. V roce 1928 se neviděli po celý rok, ale dopis, v němž Ho Či Min ubezpečuje svou ženu, že na ni stále vzpomíná a chová k ní hluboké city, byl zadržen francouzskou policií a Tang ho nikdy nedostala. Kvůli dalšímu zadrženému dopisu nevěděla Tang o schůzce, již jí Ho Či Min navrhl, a tak na ni nemohla přijít. Pět let po sňatku, v roce 1931, byl Ho Či Min zatčen Brity. Když se v roce 1954 stal vůdcem Vietnamské demokratické republiky, Tang Tuyet Min se opět pokusila navázat se svým mužem kontakt, ale bez úspěchu, zástupci čínské vlády její snahy mařili. O její existenci nevěděla ani vietnamská vláda. Za dalších třináct let se pokoušel naopak Ho Či Min vyhledat svou ženu, ale pátrání zůstalo bez výsledku. Ho Či Min zemřel v roce 1969, Tang Tuyet Min v roce 1991. Od Ho Či Minova zatčení v roce 1931 zůstali manželé navždy odloučeni a přes jejich opakované pokusy se jim již nikdy nepodařilo shledat.
Tajemství kolem nás
- Dlouhodobý zákaz vstupu do vojenského prostoru u Jindřichova Hradce vedl k tomu, že v místě cvičiště vznikla unikátní mokřadní oblast, kde se vyskytují vzácní živočichové a rostliny. Jedná se o přírodní památku a mokřady se neustále obnovují díky pravidelným cvičením těžké vojenské techniky.
- Přestože jich je nejvíce, jsou vidět nejméně. Sinice rodu Prochlorococcus jsou nejmenším organismem, který obsahuje chlorofyl, a provádí tedy fotosyntézu jako rostliny, a zároveň je nejpočetnějším organismem na Zemi. Jeden mililitr vody obsahuje i 100 000 těchto malých potvůrek.
- Souvislost mezi počtem a velikostí kráterů na Měsíci na jedné straně a stářím Marsu na druhé straně je pro laika poněkud nejasná. Nicméně pro odborníky je tato souvislost jasná a velmi užitečná. Protože Měsíc a jeho krátery i původ jejich vzniku jsou zmapovány dosti přesně, dovedou badatelé posoudit podobnost či odlišnost kráterů na Marsu, čímž mají jakýsi mustr pomáhající alespoň přibližně určit rovněž stáří povrchu této planety.
- Původ Tibeťanů, národa pěti a půl milionu obyvatel, není znám a badatelé si neustále lámou hlavu, kde se vzali. Tibetská legenda má však v této otázce jasno. Národ vznikl svazkem opice a ošklivé skalní démonky rákšasí, která si lásku s opičákem vynutila. Z jejich spojení se narodilo šest dětí a za tři roky se tato skupinka rozrostla na pět set opičátek. Pětistovka opic se poté stala lidmi.
- Americké přírodovědné muzeum v New Yorku ve svých 25 budovách představuje veřejnosti stovky tisíc exponátů. Je to však jen zlomek z toho, co ukrývají depozitáře, v nichž je uloženo přes 32 000 000 exponátů.
- Komáry máme spojené s upířím životem, pijí nám krev a neustále narušují klidný spánek. Jenomže my lidé vidíme jen malou část jejich života. Komárům ve skutečnosti chutná nektar, kterým se živí. Popíjení krve provozují pouze samičky, a to ne všech druhů komárů, a navíc pouze v období rozmnožování. Komáři jsou zkrátka od přírody dobračiska. (Mimochodem, v Čechách žije asi 50 druhů komárů!)
Saša
